Exkurse u výrobce Deschler & Sohn, München

Zveme vás na exkursi výrobního postupu Železného kříže, do industriálních prostorů věhlasné firmy Deschler & Sohn, München. Firma Deschler & Sohn byla vyhlášená svou velmi kvalitní prací, která spočívala v precizním zpracování každého detailu za použití těch nejlepších strojů. Článek jsme pro vás přeložili z dobových novin "Uniformen-Markt", který vycházel především pro potřeby vojáků.

Krok za krokem od návrhu k finálnímu Železnému kříži


Na začátku je návrh. Jednou z vynikajících vlastností byla u Deschler & Sohn, München byla po desetiletí kreativita, která se projevovala zejména v síle návrhů


Oddělení návrhů/ateliér. Přeměna nakresleného návrhu ve zvětšený plastický model. Na obrázku je všestranně nadaný vedoucí provozu Quido Weber, který byl také sochařem a zlatníkem, při práci na jedné z předloh.


 

 

 

 

 

 

 

Návrh Železného kříže

 

- s očkem na stuhu k použití také i pro II.třídu

Zajímavá je "kulatá trojka" v letopočtu. Tento návrh patří k vzácným provedením (verzím).

 


Startem pro spuštění výroby je zhotovení razících nástrojů, které začíná zpracováním ocelového polotovaru.
Nad pilovým listem je vidět vedení chladící emulze.


Po odříznutí ocelového polotovaru následuje soustružení raznice prostřednictvím upnutého vidiového nože z kvalitní nerezové oceli.


Pohled do rytecké dílny. Jisté oko a klidná ruka jsou nepostradatelné předpoklady pro povolání rytce.
K vnějším podmínkám každé kvalitní dílny patří mnoho světla a něco "potěchy pro oči".


Zelené rostliny byly velmi oblíbené, aby se dalo namáhaným očím odpočinout.
Velká střešní okna nejsou designovým prvkem, ale zajišťují rovnoměrný dopad světla (nejlépe severní světlo). V pozadí obsluhuje odborný pracovník kopírovací a rytecký stroj vyrobený známou firmou Deckel.

Upnutá raznice je rytá s velkou citlivostí.
Řemeslný um se ukáže především v pozdějším zaostření.

Trpělivost a neomylný pohled jsou bezpodmínečně nutné, aby se z dvojrozměrné předlohy vytvořil trojrozměrný ocelový negativ. Při provádění posledních dočišťovacích prací je potřeba použít různé typy nářadí.
Na fotce vpravo je pak spolumajitel firmy Deschler & Sohn, Heinrich Kainze starší, při odborném dohledu finálního opracování. Dříve se ještě dalo na úsloví: "stroj člověka nikdy nenahradí".


Na spodní díl raznice se lehce otiskne přední část raznice, takže vznikne otisk vrchní raznice a okraje otisku se zabrousí.


Vnitřek se pak vyřeže pomocí pásové pily. Na fotce je vidět i odsávačka jemných ocelových špon.


Vybroušený díl se následně ručně opracuje. Tento díl raznice se musí následně zakalit.


Raznice se kalí v elektrické peci při teplotě 800 až 1000°C. Při zakalování raznic docházelo k negativním vlivům na kvalitě raznic. Firma Deschler & Sohn používala velmi moderním zařízení, která dokázala těmto negativním vlivům, při kalení předcházet. Byl to jeden z dalších důvodů, proč byla firma Deschler & Sohn věhlasná svými kvalitními raznicemi.


Při opracování kovových dílů vznikají žíháním okuje (opaly), které se odstraňují nejprve louhováním, většinou v kyselině sírové. Následuje další čištění pomocí kyselin solné, sírové, dusičné a povrch se stane vhodným pro další technologický postup. Samotné louhování se provádí vždy v lázních.


Kompletní sada raznic k výrobě Železného kříže (zleva doprava):
Řezák a řezná deska na výrobu polotovaru a odstraňování otřepů z něj
Matrice/razidlo
raznice pro přední a zadní stranu


Výchozím materiálem pro výrobu jsou téměř výhradně plechy, jež se odebírají přímou cestou z válcoven. Pro Železný kříž zpravidla o síle 2,5 mm. Před samotným zpracováním se ještě surový materiál jednou kontroluje.


Tabulovými nůžkami se plechy nastříhají na velikostně odpovídající pruhy.


Z nařezaných pruhů se oddělením získají ražební destičky. Ty jsou výchozím materiálem pro ražbu středu Železného kříže.


Výlisek se na ražebním stroji zformuje po obou stranách. Železný kříž II.stupně je oboustranný, Železný kříž I.stupně je jednostranná ražba. Raženo bylo nadvakrát kvůli žádoucí hloubce.


Ražba středu Železného kříže na frikčním lisu. Zřetelný je razící lis, na němž se zhotovuje polotovar.


Matování Železného kříže. Matování přichází na řadu před lakováním, protože se povrch co nejjemněji vyhladí.
Na obrázku vpravo se střed Železného kříže černě stříká lakem. Přitom se jedná o odolné pololesklé základní lakování.


Lak nastříkaný na železné jádro se následně vypálí v plynové peci. Zlepšená povrchová úprava zaručuje dlouhou a velkou odolnost.


Z odřezku alpakové tabule (směs mědi a 18% niklu, který se na Železný kříž používal) o síle 0,6mm se vylisuje rámeček. Nikl ovlivňuje vyšší tvrdost a menší náchylnost ke korozi.


Detail na frikční vřetenový lis. Jasně je vidět raznice, na niž se položí alpaková deska. Frikční vřetenový lis dokáže vyvinout tlak 200 tun na čtverečný centimetr.


Detail na frikční vřetenový lis, vlevo je počitadlo realizovaných lisů. Zřetelně je vidět alpaková destička, která byla právě vyňatá z lisu.


Excentrické lisy od firmy Schuler, poháněné transmisí byly používaný pro procesy děrování. Schuler je až dodnes předním výrobcem lisovacích strojů.


Práce na excentrickém lisu, na předlisovaných rámečkách Železného kříže. Potřebná řezná šířka se vypočítává ze samotné síly materiálu, jeho obvodu a nezapomíná se ani na pevnost výchozího materiálu. Zde se vystřihuje vnější tvar. Na obrázku vpravo je pak práce razičského mistra, který pracuje na vyříznutí vnitřního tvaru. Pod jeho rukou se nacházejí vně vyříznuté rámečky, vpravo od nich prolomené rámečky.


Tvary rámečků Železného kříže II.třídy se kompletují do páru a připravují se k dalšímu zpracování. Rámečky se vícekrát navrtávají. Kdybychom kroužek připájeli přímo na osazení, byla by spojená plocha příliš malá. Následek: kroužek se odlomí. Proto se obruba navrtává a optimální je, když je drát očka svou jednou polovinou průměru uložen ve vyvrtaném obvodu. Pak je dosažená optimální pevnost.


Pájení kroužků. Přitom se přesně, tzn. uprostřed, umístí očko pro kroužek na stuhu. Předpokladem je důkladné rozvržení pájeného materiálu, aby nebylo očko vyosené. Pro usnadnění jsou pájená místa pro očka na kroužky označena.


Kompletování jednotlivých dílů - začíná se sestavením rámečků a vložením pájecích pásků z cínu.


Střed se vsadí do nespájeného, spárovaného rámečku. Železný kříž II.třídy je v tuto chvíli ještě jen polotovarem, při této pracovní operaci ještě není usazen velký kroužek na stuhu.


Příprava pro pájení. Pájené plochy se vyloží cínovou fólií a kleštičkami s pružinové oceli – pro každé rameno kříže jedny – se přidrží u sobe, zřetelně viditelné na vyhotovení vpředu v pájecích kleštích. Asi od roku 1940 se dávala přednost pájecím procesům před plynem. Teplota byla v tomto případě zhruba 38°C.


Střed a rámeček se spájí. Plynové dmychadlo zabezpečuje požadovanou teplotu k prohřátí matriálu z obou stran stejnoměrně. Vzhledem k plošnému dotyku obou rámečků se upřednostňuje pájka. Žena vlevo skládá rámeček a střed Železného kříže dohromady.


Zde se kroužky na stužky oddělují, odborným výrazem "stahují". Kroužky jsou otevřené a při sestavování se spájí dohromady. Kroužky vznikají tak, že se drát namotá na trn a nařeže se axiálně (osově) působícím nožem. Tím zůstanou oba konce u sebe. Také kroužky musí být lehce žíhané a mořené. Na malém ručním lisu se kroužek srovná tak, že oba konce jsou proti sobě.


Železný kříž (vlevo za pájecím drátem) s napříč uloženým, malým kroužkem dostane paralelní stužkový kroužek pájením. Ještě otevřené kroužky na stužky leží vedle misky s pájecí vodou.


Jemné pilování zahnutých i rovných vnějších obrysů křížových ramen. Leckde to bylo rychle hotovo vytvarovaným smirkovým kotoučem, u Deschler & Sohn to byla vždy solidní ruční práce, než se Železný kříž dostal do galvanizace.


Nejvyšší nároky galvanizace je čistota. Pohled do galvanické přípravny, kde se Železný kříž moří, oplachuje (na obr. vlevo) a odmašťuje. Teprve potom se může galvanizovat.


Galvanické pokovování je preferovaná povrchová úprava při výrobě Železného kříže. Při stejnosměrném proudu se nanáší kov v lázni k upravovaným dílům Železného kříže, které jsou zavěšené na hácích. Dochází tak k elektrolytickému pokovování.


Po pečlivém opláchnutí se pokovované díly nechají zavěšené usušit. Bez tohoto kroku by docházelo k vytváření bublin, nabíhání, odlupování nebo k tvorbě pórů v tenké povrchové vrstvičce galvanizovaného dílu. Na fotce vpravo je další možnost sušení pomocí odstředivé síly. Železné kříže jsou upevněny na rámech z drátěných mřížek.


Železné kříže II.třídy se po vyjmutí ze sušárny ručně opracovávají kartáči se skleněnými vlákny, kartáče jsou dobře vidět vlevo. Účelem je zdůraznit čisté hrany zvýšených ploch.


Detail leštění. Rotující kartáč "škrábe" rámeček matně bíle, jak je to v technologickém předpisu o výrobě Železného kříže. Vlevo na fotce je odmastňující lázeň. Nad ochranným krytem je vidět odsávání prachu z leštění.
Fotka vpravo: k dosažení matného lesku na rámečku se Železný kříž leští rotujícími kartáči.


Ruční leštění je vrcholem povrchových úprav. Obruba (okraj) Železného kříže se opracovává ocílkou (nožem) a krevelem. Zvýšené plochy získají poté zvláštní charakteristický lesk.


Nástřik černého železného středu slouží výlučně k optickému zkrášlení. Stříká se přes šablonu, vlevo je dobře viditelná, na prodyšné kovové síti. Takto se zamezí víření a hromadění ochranného laku. Železný kříž schne následně při 80°C.


Výstupní "puntičkářská" kontrola s velkým důrazem na bezchybné a perfektní provedení – je poslední operací před balením. Vlevo: majitel firmy Heinrich Kainz starší.


Železný kříž II. třídy se zde vkládá i se stuhou do sáčku. Nápis na sáčku: Železný kříž/ 2.třída/ 1939. V popředí dobře viditelné nastříhané stuhy dodávala nejprve firma Carl Knobloch, Berlín,  později firma Münchner Bandweberei Carl Loy (Mnichovská tkalcovna stuh Carl Loy).


Bedlivý pohled na poslední krok balení. Toto základní pravidlo udělalo jméno Deschler & Sohn velkým a udrželo jej velkým. V popředí jednotlivé balení Železných křížů od každého osm kusů.


Železný kříž 1939 - II. třída
Vpravo přední, vlevo zadní pohled na produkci Deschler & Sohn, München. Výroba s velmi žádanou "kulatou" trojkou v letopočtech 1938 a 1813, po které je nejvěrší poptávka.


 

Dobová reklama, kterou inzeroval Deschler & Sohn, München nepravidelně v novinách Uniformen-Markt.

 

 

 

Komentáře

Obrázek uživatele pupajs

Nadhernej článek skvělé čtení k ranní kávě paráda ,Krásná inspirace no a ted už zbejvá jen najít to místo kde je zahrabanej a čeká na vyzvednutí :-))).

Obrázek uživatele Kim

nádherný článek.

Obrázek uživatele Pavel50

Exkurse se vším všudy .yes výtečná .

Tak tomu říkám počteníčko.Hodně zajímavé!!!!

Obrázek uživatele entjan

Rád bych si na konci exkurse odnesl pár kousků na památku smiley Nemáte tam mistře nějakej, třeba sprsknutej smiley

Pěkná dokumentace!!!

Entjan

Obrázek uživatele gutast

Moc hezky popsáno.Taky bych si tam nějakej uzmul-gutast

Obrázek uživatele Aurumann

Zajímavé čtení yes

Obrázek uživatele wolfgoth

Superyes

No jeje pekne poctenicko....diky za exkursy.

Obrázek uživatele schatzlar73

yesyesyeswink

Obrázek uživatele Fanny

Pěkné čteníčko....wink

Obrázek uživatele karlos

luxusni poctenickoyes

Obrázek uživatele sep1

Nádhera,fenomenální. Mně stačilo když jsem viděl tu hromadu železňáků u Weitzeho na stole na burze v německu. Neodolal jsem a hned jsem jeden koupil 65 E mit herstellermakkierung.