První válka mého prapraděda

Na fotce můj prapraděda Josef Vaniš narozen 1895, úžasný bylo jedno a to, že už před tím než jsem se rozhodl pokračovat dál a shánět informace, se mě po zveřejnění fotek  v roce 2008 ozval jakýsi pan Jozef Slabák, kterému bych rád poděkoval ještě jednou touhle cestou a pár věcí mi osvětlil už tenkrát - tímto děkuji!

Tak a já nějak začnu - bohužel o působení v RU armádě nic nevíme, což je jedno malé - ale aspoň něco po 17 odsloužených měsících, kde působil v hodnosti pěšáka jako střelec ze strojní pušky, v Rakouské armádě byl dne 14.6.1916 zajat v Monfalcone, kde potom po přihlášení k legiím sloužil u 50.Pracovního praporu. V roce 1918, přesně od 9. března sloužil u 39.p.pl. (výzvědného) jako střelec, ve kterém setrval až do roku 1920, kdy byl demobilizován. Do vlasti se vrátil 18. prosince roku 1918 s 6.transportem. Do roku 1920 byl nasazen na Slovensku...

...a zde už použiji označení fotek od pana Slabáka (a to proto, že bohužel víc informací získat už nejde a pan Slabák je pokud si dobře pamatuji i rodák ze Štůrova), které mě kdysi zaslal.
Foto svědčí o účasti Vašeho pradědečka na obsazování jižního Slovenska v r. 1919. Některé z nich jsou z Parkáně (dnes Štúrovo) cca z dubna-května, ještě před vpádem Maďarů. 

Foto pradědeček na koni:
dvůr řim.-kat. školy, kde byla ubytována většina vojáků a kde byla pro ně zřízená i kuchyně.

Foto u dunajského mostu Márie Valerie:
Váš praděd druhý zprava

Foto skupinové, u téhož mostu v pozadí Ostřihomská bazilika:
všichni jsou Italští legionáři 2.roty, III.praporu, 39.ppl (výzvědný), kteří se do Parkáně dostavili během první poloviny ledna 1919. 

Zřejmě je tam i váš praděd, který měl štěstí, že v bojích o Parkáň 30. května - 1. června nepadl, jako jeho 12 souputníků, kteří jsou zde pochováni. Prapor pluku byl Maďary ukořistěn v bojích a dnes se nachází v depozitáři ostřihomského muzea B.Balassiho.

Ukončím to tím, že po rozpustění Legií sloužil v Praze jako strážník městské policie do roku 1939, kdy po těžké nemoci zemřel...

Bohužel víc informací není a už asi ani nikdy nebude, rodinní příslušníci, kteří si ho pamatují, již nežijí a VHA řekl asi toto: "Po nějakém čase se části složek skartují, a tudíž jsou nenávratně pryč".

I tak děkuji za aspoň malé osvětlení života mého předka!

Bedy

 

 

 

Komentáře

Obrázek uživatele Pavel50

Super yes

Obrázek uživatele Jindra

velice dobře napsáno i vybádáno.yes

Obrázek uživatele ludek

Také skládám poklonu. Pěkně jsi to zpracoval a praděda byl frajer!

Obrázek uživatele Bedy

Díky jen mě pořád s.... , že toho je tak málo sad , ale ono lepší vědět něco než nic smiley z vojenskýho historickýho archivu přišlo 8-9 stránek a to vesměs italsky a o pár slovech a prakticky jedno a to sámé stále dokola , takže opravdu málo informací s kterými se dalo nakládat .. Díky za prezentování tady a vaše poklony yes

Obrázek uživatele gutast

Mochezký-gutast

Je vidět,že jsi si dal záležet-----musela to být velmi strastiplná životní cesta a určitě to nebyla procházka růžovým sadem,Máš mít tu čest být na Svého předka právem hrdý....Moc pěkně napsáno a hlavně poutavě,na tomto příběhu je hodne co přemýšlet,naši předkové ,byli opravdovi vlastenci-což se v dnešní době o většině národa nedá říci.....yesyes